Kolonie B

Ondřeje Basjuka lze lapidárně (i když možná trochu senzacechtivě) označit jako archeologa. Autor ovšem neprovádí transfer archeologických postupů a metod do uměleckého vyjádření, ale sestavuje rozmanité historicko-civilizační komentáře, odkazy a parafráze, které propojují i scelují rozsáhlou škálu kulturních zkušeností a informací. Do této škály spadají jak osobní autentické prožitky, tak poznatky získané četbou nebo konstruované vlastní představivostí. Jednotlivé vrstvy osobní i kolektivní paměti jsou zde odkrývány s badatelskou důkladností i s objevitelským nadšením. (S tímto přístupem souvisí i reminiscence na muzeální prezentace kulturních reliktů, které se v jeho tvorbě často objevují.) Ondřej Basjuk buduje zvláštní synkretismus, jakési vlastní univerzum spočívající v propojování materiálních projevů „všech“ kultur a jejich myšlenkového pozadí. Jeho archeologické zaujetí nespočívá v předpokládané zcestovalosti či v autentických zkušenostech, ale hlavně ve studiu literatury a v bádání v archivech a depozitářích. Paradoxem těchto „cest za poznáním“ zůstává to, že zpravidla nejsou fakticky realizované. Přesto (anebo právě proto) si však udržují exotickou a mystickou kvalitu, neboť standardní cestování k naplnění předpokládaných zážitků vesměs nevede.

Na přítomné výstavě je poprvé prezentován nejnovější soubor maleb společně s instalací – tajemnou svatyňkou blíže neurčeného kultu, které dominuje figura „egyptského typu“ ze čtyř druhů kamene a soška bezhlavého psa (oběti?). Autor v ní parafrázuje muzealizaci a sakralizaci exotických a starobylých objektů. Spolu se seriózním zaujetím však tato parafráze zahrnuje i humorné až parodické prvky: jednak díky přehnanému důrazu na symptomatické detaily, jednak díky využívání „nemístných“ materiálů, které jdou proti uctivé rekonstrukci (neexistující) předlohy. Budeme-li konkrétnější: Ondřej Basjuk je vášnivý sběratel, jehož sbírka obsahuje historicky cenné předměty stejně jako „věcičky“, jejichž hodnota je posvěcena „pouze“ autorovým výběrem. Jeho sběratelství však není výhradním ani explicitním leitmotivem jeho tvorby. Je spíše jedním z příznaků neúnavného výzkumníka, cestovatele i objevitele. Nabízí se odkaz k romantickému poutníkovi, který putuje vstříc exotickým a dobrodružným výpravám, nebo jen soustředěně pozoruje dění v krajině. Tentýž poutník se současně zabývá encyklopedickým sběrem informací, které si ovšem třídí a zhodnocuje podle své vlastní (zdánlivě intuitivní) taxonomie. V tomto „řádu“ se ale divák nikdy nemůže bezpečně orientovat: i když přirozeně využívá střípky z vlastních znalostí dějin umění, historie a literatury, nemůže rekonstruovat autorovo univerzum v plném rozsahu. Neexistuje totiž obecný výkladový ani ikonografický klíč, který by mu dovolil plně pochopit přítomné obsahy, jakkoli jsou emblematické, archetypální – a tedy na první pohled „chytlavé“. Z konkrétních motivů to ilustruje například zmíněná figura poutníka, cestovatele, průzkumníka, speleologa, potápěče, lodivoda, zloděje umění atp.

Pro Basjukův přístup je důležité téma hranice a transferu kultur. Řekněme to naplno: kolonialismus včetně všech jeho politických konotací. Mimochodem není tajemstvím, že autor někdy směňuje vlastní díla za historicky cenné exempláře pocházející z „Orientu“. Bylo by však matoucí vztahovat Basjukovu tvorbu výhradně k zájmu o exotické kultury. Velká část námětů se váže k lokálním politickým a kulturním poměrům, například k situaci na česko-německém pomezí na sklonku socialismu (jistě i vzhledem k jeho původu z Chodska).

Co je tedy Kolonie B? Expozice, která nerespektuje tradované kategorie vysokého a nízkého, lokálního a exotického, subjektivního a obecně platného a která je převádí do rovnocenné pozice v prostoru jediné „Wunderkammer“. Třebaže autor využívá tradičních badatelských postupů, nestávají se pro něho očekávatelnou autoritou, ale prostředkem pro vlastní svobodné konstituování a popis světa.

Markéta Žáčková